Náš přítel Sněhulák

Nastala zima. Stromy a domy byly pokryty sněhem. A tak se Honzík s Janičkou pořádně oblékli a šli si do parku postavit sněhuláka. Když už mu udělali tělo - 3 různě velké sněhové koule, na tu nejmenší přidali mrkev pro jeho nos. Nezapomněli ani na oči a ústa z kamínků. Na jeho hlavu přišel hrnec od maminky a krk mu obmotali modrou šálou. Na prostřední kouli přidali větve, jako ruce a kamínky, jako knoflíky od kabátu. Sněhulák byl hotový a sourozenci měli obrovskou radost. Když už se vydali na cestu domů, zaslechli nějaký hlas.

“Můžu být váš kamarád?” ozvalo se za nimi. Pan Sněhulák se na ně usmíval a poskakoval směrem k nim. Děti znaly obživlé věci jenom z pohádek, ale i přesto mu s nadšením odpověděli ano. 

“Budeš se jmenovat Jaho. První slabiky našich jmen,” vymyslila Janička a pana sněhuláka chytili za větvičky a všichni společně vykročili směrem k domovu.